Proč Steve Jobs nosil pořád to samé? Síla osobní uniformy

Kdybyste měli Steva Jobse nakreslit zpaměti, pravděpodobně by vám stačilo pár věcí. Kulaté brýle. Černý rolák. Modré džíny. Tenisky.

Zakladatel Applu vypadal na pódiu při představování nových produktů tak podobně, že se jeho oblečení stalo součástí jeho veřejného obrazu. Zatímco se měnily počítače, iPody a iPhony, Jobsův šatník působil téměř neměnně.

Na první pohled to může vypadat jako módní lenost nebo výstřednost člověka, který jednoduše přestal řešit, co si o něm ostatní myslí. Ve skutečnosti je za jeho osobní uniformou zajímavější příběh.

A hlavně myšlenka, kterou můžete využít i v případě, že černý rolák není zrovna váš styl.

Některá rozhodnutí totiž nemusíme dělat každý den. Můžeme je udělat jednou. A vytvořit si systém, který se o ně příště postará za nás.

Nejdřív chtěl uniformu pro celý Apple

Jobsova cesta k osobní uniformě nezačala ráno před přeplněnou skříní.

Při návštěvě Japonska ho zaujaly firemní uniformy zaměstnanců Sony. Líbila se mu myšlenka, že společný oděv může vytvářet pocit identity a sounáležitosti. Za návrhy stál japonský módní návrhář Issey Miyake.

Jobs se později pokusil podobnou myšlenku přenést do Applu.

Nesetkal se právě s nadšením.

Představa, že by zaměstnanci Applu chodili v jednotném oblečení, neuspěla. Jobsovi ale myšlenka uniformy zůstala. Jen ji nakonec nepoužil pro celou firmu, ale pro sebe.

Miyake mu vyrobil velkou zásobu černých roláků a z kombinace roláku, džínů a tenisek se postupně stal Jobsův charakteristický vzhled.

Podle jeho vlastního vysvětlení v tom byla každodenní praktičnost i možnost mít svůj jasně rozpoznatelný styl.

To je podstatný detail.

Jobsova uniforma nebyla jen způsob, jak se oblečením nezabývat. Byla to také odpověď na otázku, co mu vyhovuje a jak chce vypadat.

A jakmile tuto odpověď našel, nemusel ji každé ráno hledat znovu.

Největší luxus možná není mít více možností

Otevřete ráno skříň.

Černé tričko, nebo bílé? Džíny, nebo jiné kalhoty? Bude mi v tom teplo? Měl jsem tohle na sobě včera? Hodí se k tomu tyhle boty? A kde je vlastně ta mikina?

Není to životní krize. Jen několik drobných otázek před snídaní.

Právě proto je snadné je přehlížet.

Jedna taková volba nás pravděpodobně nijak zásadně nevyčerpá. Jenže pokud něco řešíme znovu a znovu, přestože nám na výsledku vlastně příliš nezáleží, stojí za to položit si jednoduchou otázku:

Musím o tom opravdu pokaždé znovu rozhodovat?

Osobní uniforma nabízí jednu možnou odpověď.

Neříká: „Přestaňte se zajímat o oblečení.“

Říká: „Pokud jste našli něco, co vám funguje, nemusíte každý den začínat od nuly.“

Co vám osobní uniforma může skutečně přinést

Kolem Steva Jobse a dalších známých lidí se často opakuje příběh, že nosili stejné oblečení, aby si „šetřili rozhodnutí“ na důležitější věci.

Je to lákavé vysvětlení. Lidská mysl ale nefunguje jako baterie s přesně daným počtem rozhodnutí na den a výzkum takzvané rozhodovací únavy není natolik jednoznačný, abychom z Jobsova šatníku dělali univerzální recept na výkonnější mozek.

Osobní uniforma přesto může být velmi užitečná. Jen z mnohem obyčejnějších důvodů.

Ráno máte jednu starost méně

Pokud víte, co běžně nosíte, oblékání přestane být každodenním projektem.

Nemusíte deset minut kombinovat věci před zrcadlem ani hledat něco, co se hodí k právě vybranému kusu. Sáhnete po kombinaci, o které už víte, že funguje.

Výsledkem nemusí být zázračný příval mentální energie.

Výsledkem může být prostě klidnější a jednodušší ráno.

A to je samo o sobě docela dobrý obchod.

Víte, v čem se cítíte dobře

Mnoho lidí má plnou skříň, ale pravidelně nosí jen její malou část.

Důvod bývá jednoduchý. Některé věci nám sedí lépe. Některé kombinace jsou pohodlnější. V určitých barvách se cítíme dobře a jiné kusy oblečení zůstávají na ramínku, i když jsme je při nákupu považovali za skvělý nápad.

Osobní uniforma tento fakt přijímá místo toho, aby s ním bojovala.

Pokud máte pět triček, ale dvě z nich si vybíráte téměř pokaždé, možná nepotřebujete složitější šatník.

Možná potřebujete více věcí, které fungují stejně dobře jako ta dvě oblíbená trička.

Nakupování dostane jasnější pravidla

Když nevíte, jak chcete vypadat, může být zajímavý téměř každý kus oblečení.

Když svůj styl znáte, velká část nabídky vás přestane zajímat.

To může výrazně zjednodušit nakupování. Neřešíte jen otázku „Líbí se mi to?“, ale také „Patří to do mého skutečného života?“

Najednou je snazší poznat věci, které budete opravdu nosit, od věcí, které vypadají dobře pouze v obchodě.

Méně věcí spolu může lépe fungovat

Osobní uniforma nemusí být jeden identický outfit.

Může to být několik barev, které lze snadno kombinovat. Jeden oblíbený střih kalhot. Tři typy triček. Dvě vrstvy podle počasí. Boty, které fungují s většinou šatníku.

Čím více věcí mezi sebou funguje, tím méně slepých uliček ve skříni vzniká.

Nemáte patnáct možností, z nichž se k sobě hodí jen některé.

Máte menší systém, ve kterém většina kombinací dává smysl.

Osobní uniforma neznamená chodit každý den stejně

Právě tady může pojem „uniforma“ trochu mást.

Nemusíte si objednat dvacet stejných černých triček.

Pokud vás móda baví a oblečení je pro vás způsob sebevyjádření, nebylo by příliš osvobozující proměnit skříň v regál s identickými kusy.

Osobní uniforma může mít několik podob.

Někdo opravdu nosí téměř stále stejnou kombinaci.

Jiný si vybere několik základních barev a střihů.

Další má předem připravených pět nebo šest kombinací, mezi kterými střídá.

A někdo si pouze stanoví jednoduché pravidlo: do práce určitý typ oblečení, na volný čas jiný.

Důležité není, kolik máte triček.

Důležité je, kolikrát musíte znovu řešit problém, který jste už dávno mohli mít vyřešený.

Jak si vytvořit vlastní uniformu bez toho, abyste vypadali jako Steve Jobs

Nejlepší osobní uniforma nevzniká podle fotografie slavného podnikatele. Vzniká podle vašeho skutečného života.

Začněte tím, co už funguje.

• Podívejte se, které oblečení nosíte nejčastěji a ve kterém se cítíte nejlépe.
• Najděte společné prvky: barvy, střihy, materiály nebo konkrétní typy oblečení.
• Vyberte si několik kombinací, u kterých nemusíte přemýšlet, zda k sobě patří.
• Při dalších nákupech dávejte přednost věcem, které lze snadno zapojit do toho, co už máte.
• Nechte si prostor pro výjimky. Uniforma má život zjednodušovat, ne vytvářet další pravidla, která musíte poslušně dodržovat.

Možná zjistíte, že vaše osobní uniforma jsou tmavé džíny a jednobarevná trička.

Možná košile a stejné kalhoty v několika barvách.

Možná vůbec nepůjde o konkrétní oblečení, ale o jednoduché pravidlo, podle kterého se oblékáte.

Cílem není stát se minimalistou na povel.

Cílem je otevřít ráno skříň a nemuset pokaždé řešit stejnou otázku od začátku.

Skutečná myšlenka začíná až za dveřmi šatníku

Na osobní uniformě je nakonec nejzajímavější něco jiného než oblečení.

Je to princip dobrého výchozího nastavení.

Všichni máme během dne věci, o kterých rozhodujeme opakovaně, přestože se naše odpověď téměř nemění.

Co budu snídat?

Kam jsem dal klíče?

Kdy budu cvičit?

Kdy se pustím do nejdůležitější práce?

Co budu dělat, když večer automaticky vezmu do ruky telefon?

U některých z těchto otázek chceme mít svobodu a vybírat si podle situace.

U jiných můžeme zjistit, že každodenní rozhodování žádnou skutečnou hodnotu nepřináší.

Můžete mít několik snídaní, které běžně střídáte. Jedno místo, kam vždy odkládáte klíče. Pevný blok času na soustředěnou práci. Nákupní seznam věcí, které kupujete opakovaně.

Ne proto, abyste ze života odstranili spontánnost.

Právě naopak.

Když nemusíte věnovat pozornost každé drobnosti, můžete ji věnovat tam, kde vám na výběru skutečně záleží.

Rozhodnout se jednou

Steve Jobs nakonec není zajímavý proto, že vlastnil hromadu černých roláků.

Zajímavější je princip, který jeho šatník dokonale ilustruje.

Našel něco, co mu vyhovovalo. Udělal z toho svůj standard. A jednu každodenní otázku tím prakticky vyřešil.

Nemusíme jeho styl kopírovat.

Můžeme si ale začít všímat vlastních drobných rozhodnutí, která děláme stále dokola.

Možná zjistíme, že některá z nich nás baví a nechceme se jich vzdát. Výběr oblečení může být kreativní část dne. Vaření může být radost. Každé ráno může vypadat jinak.

Ale možná také najdeme několik otázek, na které odpovídáme téměř vždy stejně.

A tam může být překvapivě osvobozující rozhodnout se jednou.

A zítra už jen otevřít skříň.